Česká centra, Czech Centres

Česká centra / Czech centres - logo

O NÁS V MÉDIÍCH

Chceme bourat zažité kulturní stereotypy

Právo | 29. 9. 2017 | Rubrika: Kultura

Ačkoliv je Lucie Orbók původní profesí režisérka, ráda by jako ředitelka Českého centra Budapešť vyvrátila mýtus, že českou kulturu představuje hlavně režisér Menzel, spisovatel Hrabal a kvalitní pivo. Chce přesvědčit maďarskou veřejnost o smysluplnosti moderního českého divadla, pantomimy, populární hudby či literatury. A ráda by prostřednictvím instituce, v jejímž čele stojí, doporučovala tuzemské špičkové tvůrce kulturním institucím našich jižních sousedů.

Měla jste už před nástupem do Českého centra nějaký vztah k Maďarsku?
Jakožto divadelní režisérku mě pozvali udělat v roce 2009 do Maďarska inscenaci. Dopadlo to strašně, ale já jsem se navzdory tomu rozhodla ještě jednou vrátit a zrealizovat jinou a úspěšnější inscenaci, což se v roce 2011 povedlo.

Ovládala jste maďarský jazyk?
Ne, ale v rámci realizace druhé inscenace jsem potkala svého budoucího manžela, který byl herec. Prostřednictvím vztahu se vám samozřejmě učí jazyk lépe. První dva roky naše partnerství oscilovalo mezi Prahou a Budapeští, ale v roce 2013 jsem do Maďarska přesídlila natrvalo.

Jak se stane z režisérky šéfka kulturního centra?
Víte, být v Maďarsku mladou ženou, režisérkou, a navíc ještě cizinkou, to není dobrá kombinace. Tradice mužských režisérůherců je tam opravdu velice silná. Takže jsem v roce 2013 založila festival českého divadla a díky tomu došlo na spolupráci s budapešťským českým centrem. A když rok nato bylo vyhlášeno výběrové řízení na ředitele, napadlo mě, že bych to mohla zkusit.

Čím jste výběrovou komisi přesvědčila?
Možná je zaujala moje vize, že bych chtěla dlouhodobě a intenzivně rozvíjet jazykové kurzy češtiny a náš jazyk ve všech směrech propagovat. Navíc jsem měla zkušenosti se získáváním peněz z grantů, což komisi asi také zaujalo, a já nastoupila v roce 2015 do funkce.

Jaká byla vaše první kulturní akce?
Připomenutí šesti set let od upálení mistra Jana Husa, což pro mě mělo osobní rozměr, protože pocházím z Tábora. Výstava získala velký ohlas, Maďaři mají k reformované církvi vztah. Kromě výstavy se uskutečnily i odborné konference. V současné době putuje expozice po dalších maďarských městech. No a po Husovi už přišel druhý ročník již zmíněného divadelního festivalu.

Bude divadelní festival i letos?
Samozřejmě, 3. až 5. listopadu se uskuteční v budapešťském Divadle Józefa Katony již třetí ročník festivalu Csekkold!, což česky znamená Zkoukni to!, na který přivezeme představení Divadla Na zábradlí Macbeth. Dále uvedeme koprodukční projekt Studia Damúza a skupiny Fekete Seretlek s názvem KAR. Slovácké divadlo Uherské Hradiště pak představí naprosto unikátní adaptaci Šrámkova díla Měsíc nad řekou. Maďarsky také vyjde antologie sedmi českých současných her.

Jak velký je výstavní prostor v Českém centru?
Sídlíme v budově ambasády, což je nádherný palác z devatenáctého století. Naše prostory nejsou příliš rozsáhlé. Disponujeme kinosálem, ve kterém pořádáme konference a pouštíme české filmy, dále knihovnou s pěti tisíci svazky a učebnami pro výuku češtiny. Velké akce a festivaly pořádáme mimo centrum.

Je velký zájem o výuku češtiny?
Ano, za dva a půl roku se zájem zvýšil dvojnásobně. Ročně máme v současnosti dvě stě čtyřicet studentů. Maďaři totiž Čechy milují. Z velké části díky pivu, filmům režiséra Jiřího Menzela a knihám spisovatele Bohumila Hrabala.

A vy jim chcete nabídnout něco jiného?
Nemám naprosto nic proti pivu a těmto dvěma tvůrcům, naopak, Hrabal a Menzel jsou legendy. Ale naším úkolem je bourat zažité kulturní stereotypy a představit současné umění ve všech oborech. Například pantomimu. Tento žánr je v Maďarsku naprosto mrtvý, zatímco u nás prožívá renesanci hlavně díky Radimovi Vizvárymu. A samozřejmě české sklo. Na příští podzim plánujeme spolupráci s designovým studiem Dechem, které nedávno vyhrálo na budapešťské výstavě hlavní cenu v konkurenci jedenácti zemí. Chtěli bychom ukázat nejen skleněné výrobky, ale i výrobní prostředky, jako třeba sklářské pece, a zapojit aktivně také návštěvníky.

Fotografie vás také zajímá?
Rozhodně, protože letos vznikl Budapest Photo Festival a my se chystáme do příštího ročníku zapojit. Rádi bychom nabídli klasické autory jako Drtikola, Funkeho či Sudka. Pokud jde o výtvarné umění, tak ještě letos do Budapešti přijedou a svá díla představí Jiří Kovanda a Zbyněk Baladrán.

Nabízíte i českou hudbu?
Snažíme se spolupracovat s kluby i festivaly, ale velmi často mají již kapely předem vybrané a s námi pak výběr konzultují. Největší zájem v Maďarsku je o jazz. Úspěšnou spolupráci jsme také měli s největším středoevropským festivalem Sziget, kde před dvěma roky hostoval soubor La Putyka. Obecně platí, že pomáháme českým umělcům pronikat na maďarskou kulturní scénu.

 

Chceme bourat zažité kulturní stereotypy

 

---

Právo | 29.9.2017 | Rubrika: Kultura | Strana: 8 | Autor: Jan Šída



Naši partneři

DOPORUČUJEME:


 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 





PARTNEŘI: