Česká centra, Czech Centres

Česká centra / Czech centres - logo

Skryté poklady slavného architekta v Plzni

Světoznámý architekt Adolf Loos pocházel z Brna, navrhl interiéry ve Vídni i v Paříži, ale teprve před pár lety se podařilo vypátrat, co se stalo s jeho návrhy pro zákazníky v Plzni. „Dlouho nebyly k dispozici podrobnější informace o původních majitelích. Postupně jsem se snažil dohledávat konkrétní příběhy a spojovat je s bytovými interiéry,“ říká kurátor Petr Domanický, který ke 150. výročí narození Loose připravil putovní výstavu pro Česká centra.

Loosův styl je známý hlavně díky jeho návrhu Müllerovy vily v Praze. Ta měla ale ještě předvoj v Plzni. Co ho tam zavedlo?

Před devíti lety jsme u nás v Západočeské galerii v Plzni měli reprízu výstavy Adolf Loos – dílo v českých zemích, na které se podíleli badatelé z celé republiky, včetně expertů z Müllerovy vily. My jsme tehdy připravili samostatnou výstavu o aktivitách Adolfa Loose v Plzni, odkud pocházel židovský podnikatel Vilém Hirsch. Hirsch a Loos se poprvé setkali pravděpodobně ve Vídni, kde byl Hirsch na návštěvě u své sestry. Ta se provdala do rodiny slavného publicisty Karla Krause. Několika Krausovým sourozencům Loos navrhl byty. Když Hirsch později řešil, komu svěřit návrh svého bytu v Plzni, dlouho se nerozmýšlel. On i jeho manželka chtěli přesně to, co viděli ve Vídni u Krausových sourozenců. Hirschům se líbil Loosův minimalistický styl bez ornamentů, který musel na plzeňskou společnost působit dost nezvykle, protože v Čechách byla tehdy populární zdobná secese. 

Čím se tedy plzeňské interiéry liší od těch vídeňských?

Základní koncept je velmi podobný. Architekt se snažil hlavně o uvolnění obytného prostoru. Propojoval jídelnu s obytným pokojem pomocí posuvných dveří nebo pracoval s takzvaným Raumplanem, v jehož rámci střídal různé výškové úrovně v prostoru. Loos si hodně zakládal na práci s materiálem, používal vzácné druhy dřeva nebo mramorové obložení, velmi často navrhoval také vestavěný nábytek. V Plzni bylo asi více než deset Loosových interiérů, zachovalo se něco přes polovinu a vždy šlo o adaptace ve starších objektech. Nejdůležitější interiér je naštěstí opět v rukách potomků původních majitelů, další se necházejí v majetku města a Plzeňského kraje a v poslední době se daří je zpřístupňovat veřejnosti. Ve Vídni provedl Loos významnější realizace, včetně svého vlastního bytu a také novostaveb, většina objektů však patří soukromým vlastníkům, takže se do nich nedá nahlédnout.  

Zmiňoval jste další plzeňské realizace. Jak jsou navzájem propojené?

Loos se do Plzně pravidelně vracel. První byt navrhl pro místního podnikatele, Hischova bratrance a společníka Ottu Becka. Následně Hirsch Loose seznámil s dalšími příbuznými a přáteli, jimž se jeho atypický styl také zalíbil. Nejstarší dva Loosovy plzeňské byty se datují z doby okolo roku 1910, další vznikly o sedmnáct let později, kdy měl Loos na Plzeň i jiné vazby než pracovní. Oženil se totiž s dcerou Otty Becka. V té době měl zakázky souběžné také v Paříži i jinde po Evropě. Provázanost s plzeňským prostředí vedla rovněž k tomu, že Loos spolupracoval s místním podnikatelem Františkem Müllerem, spolumajitelem stavební firmy Müller a Kapsa. V roce 1930 byla v Praze dokončena vila, kterou pro Müllera slavný architekt navrhl. Takže můžeme říct, že právě práce pro plzeňské klienty otevřela cestu ke vzniku nejslavnější Loosovy realizace u nás.  

Řadu let se ale o interiérech v Plzni příliš nemluvilo. Proč zůstávaly stranou zájmu?

Některé rodiny původních majitelů stihly odjet před druhou světovou válkou do ciziny, ale řada jich i jejich příbuzných zahynula v koncentračních táborech. Jejich byty zabrali nacističtí prominenti nebo je nacisté dali přebudovat na kanceláře. Po válce bylo několik nemovitosti převedeno pod stát a v 90. letech do správy města Plzně. Až v 60. letech se jim začala věnovat historička dnešního Národního památkového ústavu Věra Běhalová. Na základě jejích aktivit se šest interiérů dostalo na seznam památek, přesto však chátraly a degradace se prohlubovala. První větší zlom nastal po roce 1989, kdy rodina původních majitelů Brummelových získala v restituci dům v Husově ulici č. 58 a iniciovala jeho opravu a restaurování. Sám jsem se tehdy spolu s dalšími kolegy poprvé dozvídal podrobnější informace o této rodině a postupně také o jiných Loosových zákaznících. Díky tomu se mi začaly dochované interiéry propojovat s životními osudy konkrétních rodin.

Kam vás toto mnohaleté pátrání zavedlo?

Když jsme před devíti lety připravovali výstavu o Loosových realizacích v Plzni, badatelé v Müllerově vile mi poskytli kontakt na vnučku Otty Becka Janet Beckovou-Wilsonovou a jejího bratrance Charlese Pattersona v USA, jenž vystudoval architekturu a pracoval u světoznámého architekta Franka Lloyda Wrighta. Napsali jsme jim, že se zabýváme příběhy původních majitelů a že jsme našli náhrobek jeho dědečka Otty Becka a jeho maminky. V 85 letech se pan Patterson dozvěděl, že hroby jeho nejbližších jsou na židovském hřbitově v Plzni, a přijel se sem se svojí sestřenicí podívat. Byl moc vděčný za takový objev a poskytl nám řadu cenných podkladů z rodinného archivu.

Další zámořská stopa se vynořila v Melbourne. Koho jste tam objevil?

V tomhle případě zafungovala úžasná náhoda nebo spíše ne-náhoda. Syn původních majitelů Will Semler bydlel s rodiči v Plzni před válkou v dalším bytě, na jehož návrzích se podílel Loos. V roce 1939 vycestovali Will i jeho rodiče do Austrálie, a tím se zachránili. Will Semler sepsal v době, když mu bylo už přes 80 let, vzpomínkovou knihu a zaslal ji před časem do Amerického centra v Plzni. Tehdejšího ředitele zaujala a říkal si, že by se nám tahle autobiografie mohla hodit. Kontaktovali jsme pana Semlera, ten přijel v roce 2014 do Plzně s celou rodinou a ukázal příbuzným, kde vyrůstal. V té době už dům spravovala Západočeská galerie v Plzni a mohli jsme mu představit své plány.

Zdá se, že je stále co objevovat. Co tedy uvidí návštěvníci nové výstavy, kterou jste připravil pro Česká centra?

Výstavu jsme rozdělili na tři tematické části. V té úvodní je stručné představení Loose a jeho životního příběhu i tvorby. Pak následuje popis plzeňských interiérů s informacemi o rodinách zadavatelů, přičemž se návštěvník výstavy může podívat, jak tyto interiéry vypadají. Na interaktivních obrazovkách si návštěvník může prohlédnout fotografie a další dobové dokumenty. Závěr výstavy věnujeme pátrání po osudech původních majitelů a jejich potomků.  

Výstavou ale vaše aktivity kolem Loose nekončí. Jaké te další plány?

Co se Loosova odkazu týče, naše Západočeská galerie v Plzni nyní pracuje hlavně na rekonstrukci domu, kde bydlela rodina Semlerových a v němž se nachází byt o šesti výškových úrovních. Chystáme tam návštěvnické centrum a prostor pro badatele, jež zajímají Loosovy zakázky v Plzni a celkově architektura v regionu od 19. století až do současnosti. Kromě Loosova díla se chceme zaměřit rovněž na Loosovy spolupracovníky, kteří působili v Plzni a měli klienty po celém kraji; za všechny bych jmenoval Heinricha Kulku. K odkazu Adolfa Loose se hlásilo a dodnes hlásí mnoho architektů nejen u nás, ale také v zahraničí. Rozhodně je tedy před námi ještě spousta neprobádaných historických příběhů, které mají počátek v Plzni, avšak pokračují dál po celé republice i po celém světě. 

 


 

Petr Domanický

Vystudoval Fakultu architektury ČVUT v Praze. Poté nastoupil do územního odborného pracoviště Národního památkového ústavu v Plzni. Od října 2009 pracuje v Západočeské galerii v Plzni jako kurátor sbírky architektury. Je autorem a spoluautorem několika výstav a publikací zaměřených na architekturu 20. století, např. knihy Pracovna republiky, která se zabývá stavebním vývojem Plzně v meziválečném období. Petr Domanický se dlouhodobě věnuje historii interiérů, jež v Plzni navrhl Adolf Loos. 

 


 

Putovní výstava Loos and Pilsen 

 

2020–2021

prosinec 2020

Galerii Bauhaus Center, Tel Aviv

 

leden–březen 2021

České centrum New York