Česká centra, Czech Centres

Česká centra / Czech centres - logo

Novinky

Rozhovor s Tomášem Sacherem

21.01.2016: Rozhovor s novým ředitelem Českého centra Berlín Tomášem Sacherem.

Co byl vlastně důvod, proč jste se přihlásil do konkursu na šéfa Českého centra do Berlína?  

S centrem v Berlíně jsem spolupracoval už předtím. Bylo pro mě spolu s ambasádou logickou adresou, na kterou jsem se po přestěhování do Berlína vydal. Většina lidí, kteří žili nějakou dobu v zahraničí, asi potvrdí, že pocit přináležitosti k rodné zemi za hranicemi jen zesílí. Nabídl jsem se v centru s tím, co jsem předtím dělal v Česku, organizováním a moderováním veřejných debat a dalších akcí. Podařilo se nám pak zorganizovat několik zajímavých večerů, od debat o evropské spolupráci a kultuře až po rozhovory s Tomášem Sedláčkem nebo Tomášem Halíkem. Psal jsem v té době pro německý měsíčník Cicero a do centra mě samotného zvali jako hosta. 

Za vším je tedy vaše novinářská práce? 

Díky novinařině získáte určitý přehled i množství kontaktů. Ale asi ještě důležitější je zvědavost a chuť zkoušet neustále něco nového. Už jsem zmiňoval stesk po rodné zemi, právě díky němu jsem ale začal mnohem intenzivněji hledat zajímavé české umělce, knihy, skladatele. Ty bych možná jinak neobjevil. Potkal jsem řadu mimořádných lidí pohybujících se v německy mluvícím prostoru, které jsem do té doby neznal. Ve stejnou chvíli mě začalo mrzet, jak málo o sobě Češi v zahraniční dávají vědět, jak málo cítí potřebu se stýkat, a jaké stereotypy o nich zároveň v myslích Němců přetrvávají. S tím vším můžu v nové roli pracovat.

Máte na mysli nějaké konkrétní stereotypy? 

Levné pivo, malebná Praha, to jsou základní asociace, se kterými se setkáváte. Neříkám, že je to jenom špatně, lidem se ale nevybaví nic moc víc. A celkově nás bohužel stále řadí „na Východ“. Ani po čtvrtstoletí se nám nepodařilo s naší zemí spojit nějaké silné nové asociace, snad s výjimkou škodovek.

Co si pod těmi novými asociacemi představujete vy? 

Česko se rádo profiluje jako průmyslová země, pak bychom ale měli hledat, co jsou skutečně ty nejzajímavější a inovativní výsledky z této sféry. Celosvětovým trendem je digitalizace, kdo z Němců ale ví, že dva z pěti nejpoužívanějších antivirů na světě pochází z Česka, třetí mimochodem ze Slovenska? Nebo to, kde se poprvé objevilo slovo robot? Takovými drobnými asociacemi chci lákat na akce, které v Českém centru plánujeme. Ty by se měly nově častěji soustředit na zajímavé výzkumné projekty, inovace, akademickou sféru. Jde mi o to ukazovat Česko jako mladou, otevřenou zemi, která přeje inteligenci a kreativitě. A Čechy jako nápadité, často velmi zcestovalé lidi, kteří mají co nabídnout.

Jaké konkrétní akce v téhle nové oblasti chystáte? 

Už v červnu proběhnou v centru Dny inovací, na kterých chceme představit některé zajímavé vědecké a podnikatelské projekty, které aktuálně v Česku vznikají. Spolupracuji
s organizacemi jako Česká inovace, které ty nejzajímavější oceňují, jde mi i o mladé startupy, ty chceme napojovat na německou scénu. Jako zcela klíčové vidím zapojení univerzit. Řekl bych, že se letos pokusím nastartovat některé pravidelné akce, které by se každoročně opakovaly a budu rád, když se nám podaří vícero spontánních, jednorázových.

Vedle toho však také artikulujete svou odhodlanost zaměřit se na to nejlepší ze současné české kultury.  Co tedy znamená pro vás „to nejlepší“?

Jde mi především o hledání toho nejlepšího z nastupující generace umělců. V tomto smyslu chci hodně spolupracovat s uměleckými školami nebo organizacemi, jako je Cena Jindřicha Chalupeckého ve výtvarném umění. Chci pomáhat mladým autorům dostat se na německý knižní trh, mladým hudebníkům, tanečníkům nebo divadelníkům navazovat kontakty
na prestižní scény, mladým architektům být v kontaktu s nejnovějšími trendy.
Ale samozřejmě chci pracovat i s etablovanými osobnostmi, které už mají v Německu jméno.

V čem konkrétně hodláte navázat na svou předchůdkyni Moniku Štěpánovou?

Monice se podařilo především v Berlíně propojit řadu lidí a institucí, které mají k Česku nějaký vztah a chtějí se podílet na společných aktivitách. Na tom můžu dál stavět. Prostory centra dostala zároveň na seznam progresivních galerií, které odborná veřejnost sleduje. Především ve výtvarném umění, kde spolupracovala s Cenou Jindřicha Chalupeckého a jejími laureáty se jí podařilo upoutat pozornost. Zrealizovala některé zcela výjimečné akce jako festival městského života a moderní architektury Make City. Ale je toho víc, mám zkrátka na co navazovat.

Ve své práci budete bezpochyby narážet i na obecnější česko-německé vztahy a jejich historii. Na co se hodláte v daném směru zaměřit v nové roli ředitele jednoho z největších českých center? (Berlín)

V příštím roce uplyne dvacet let od podpisu tzv. česko-německé deklarace. Obě strany cítí, že je to už dost dlouhá doba a společné vztahy by bylo dobré nějak nově definovat. To se už ostatně stalo, když loni ministři zahraničí podepsali tzv. Česko-německý Strategický dialog. To je dokument, který mluví o necelé desítce oblastí, kde by spolu země chtěly intenzivněji spolupracovat. Jde o kulturu, ale mimochodem i vzdělávání a právě i inovace. Mojí ambicí je jednotlivé aktéry propojovat, snažit se na politickou a ekonomickou rovinu nabalit co největší zájem o tu kulturní.

V týdeníku Respekt jste vedl ekonomickou rubriku, zaměřoval jste se na otázky EU. Jak velký význam je v celém unijním systému věnován kulturní politice?

Evropané se, bohužel, zatím nedokáží domluvit na tom, co je to evropská kultura - na jakých tradicích staví a kam by chtěla směřovat. Příznačné bylo, když nedávno Evropská komise vyhlásila hledání „evropského narativu“, tedy příběhu, který by nás, Evropany, spojoval. Namísto jednoho máme však stále jen spoustu těch národních. Evropská kultura přesto vzniká sama od sebe, odspodu, od mladých lidí, kteří jsou zvyklí cestovat napříč Evropou bez hraničních kontrol. Pevně doufám, že tento úžasný výdobytek nám zůstane. Jinak zcela prakticky, kultura potřebuje peníze a věřím, že kulturní granty EU se jednou alespoň přiblíží třeba těm zemědělským.

Dlouhodobě žijete a působíte v Berlíně. Jak byste popsal toto město třinácti slovy?

V pohybu, tolerantní, konkurenční, otevřené, pulzující, nápadité, sousedské, placaté, neuklizené, výstřední, pestré, blízké, rostoucí.

 

Děkujeme za Váš rozhovor.

 

Tisková zpráva ke stažení zde:



Naši partneři

 

 

 

Doporučujeme