Česká centra, Czech Centres

Česká centra / Czech centres - logo

Novinky

MISTROVSKÁ DÍLA VLASTIMILA KOŠVANCE

07.05.2015: Smutek i něha. Těmito slovy lze charakterizovat dílo Vlastimila Košvance, českého umělce, jehož životní dráhu změnila válka a poválečný vývoj v Československu. S životem a dílem neprávem opomíjeného umělce se mohou v květnu seznámit návštěvníci Českého centra Praha, Italského kulturního institutu v Praze a Muzea Bedřicha Smetany. Organizátor rozsáhlé přehlídky autorových děl, Museo Martinengo, přizval ke spolupráci trojici renomovaných partnerů: Česká centra, Národní muzeum a Italský kulturní institut v Praze.

Jedna z nejatraktivnějších kulturních událostí jarní sezóny Českého centra Praha začíná 7. 5. 2015. Výstavu Mistrovská díla Vlastimila Košvance připravilo Museo Martinengo, jež vlastní největší zahraniční kolekci Košvancových děl. Expozici doplní 15 obrazů ze sbírek Národního muzea. Část vystavovaných děl bude k vidění v galerii Českého centra Praha v Rytířské ulici, v Italském kulturním institutu a v Národním muzeu – Muzeu Bedřicha Smetany.

Výstava je podle konceptu italského kurátora Giuseppe Franzoniho rozdělena do tří oddílů, přičemž v každé části jsou zastoupeny obrazy z italské kolekce, patřící k autorově mladší tvůrčí etapě, doplněné o pozdější díla pocházející ze Sbírky tělesné výchovy a sportu a Sbírky Muzea dělnického hnutí Národního muzea. Jedná se převážně o nevystavované a prakticky neznámé malby a kresby z pozdního malířova období počínaje 50. lety 20. století. Soubor Košvancových prací ze sbírky Národního muzea je tematicky zaměřený na spartakiádní výjevy svázané s daným historickým obdobím a dobově nepřehlédnutelnou sportovní událostí. Výběr vystavených děl přispěje k objasnění některých kontroverzních etap autorova života.

 Vlastimil Košvanec je ceněn především kvůli osobité malířské technice a nezaměnitelnému stylu, přesto jeho tvorba byla téměř půl století zapomenuta. Košvancova první a na dlouhá léta poslední poválečná pražská výstava se uskutečnila v roce 1961, od té doby nebyl umělec v Praze takto komplexně představen.

MICHAEL ZACHAŘ O VLASTIMILU KOŠVANCOVI

„Koloristicky exponované olejomalby Vlastimila Košvance (1887–1961) se staly předmětem zvýšeného sběratelského zájmu na sklonku 90. let 20. století, zhruba čtvrtstoletí po umělcově skonu. Klasický dějepis umění si v panoramatu umění 20. století vytyčil několik ustálených okruhů bádání a výtvarné projevy mnohých umělců byly označeny za překonané, odvozené, pokleslé či přímo neumělecké. Košvanec dostal jako přímý žák Vojtěcha Hynaise na pražské Akademii ty nejlepší základy včetně podprahového sdělení o svobodě umělecké tvorby. Třebaže známe od Košvance i krajiny či portréty, karikatury i ilustrace, přece je fundamentem jeho odkazu alegorie sepětí člověka
s přírodou, obraz ženy v bukolické přírodní scenérii. Dalo by se říci, že Košvancovy ženy jsou jakési Venuše či Madony oblečené do soudobých šatů. Andante amoroso by hudebně nejlépe vystihovalo charakter těch barevně vemlouvavých obrazů. Suverénní štětcovou technikou a efektní barevností ztvárňoval malíř svou představu blažené Arkádie
a obraz světa, jež je touhou i cílem vlastní cesty.

Dnes patří Košvancovy obrazy k nezpochybnitelným artefaktům postimpresionismu francouzského typu v kontextu střední Evropy a k vyhledávaným položkám aukčního trhu s uměleckými předměty.“

ŽIVOT A DÍLO

Vlastimil Košvanec se narodil 14. prosince 1887 v Karlíně. Po maturitě na Českém reálném gymnasiu studoval dva roky na univerzitě matematiku a fyziku, a teprve poté se zapsal na Uměleckou akademii, kde se stal žákem profesora Vojtěcha Hynaise a profesora Vlaho Bukovace, chorvatského malíře. Pro růst Vlastimila Košvance byla stěžejním obdobím studia na akademii (1909/1912), stejně jako cesty, při kterých navštívil mnoho evropských zemí – Itálii, Francii, Nizozemsko, Rakousko, Německo, Jugoslávii, Černou Horu aj.

Košvanec se svou tvorbou se hlásil na počátku 20. století k francouzské tradici impresionismu a symbolismu, později však v jeho tvorbě převládl expresionismus vlastní středoevropské malbě. Nejúspěšnějším obdobím malíře, jenž se stal součástí pražské kulturní elity, byla léta mezi dvěma světovými válkami, zejména od roku 1929, kdy vstoupil do spolku Umělecká beseda. Živil se jako ilustrátor knih a portrétista, byl také autorem satirických kreseb ve známých pražských časopisech.

Meziválečné tvůrčí období umělcova života narušila zprvu německá okupace českých zemí, posléze byl nucen vyrovnat se s obviněním z kolaborace s protektorátním režimem, za které byl v roce 1947 na osm měsíců uvězněn. V roce 1949, kdy mu zemřeli žena, sestra a dva bratři, vyústily jeho životní problémy v hospitalizaci v psychiatrické léčebně. Později se ujal své švagrové a neteře a snažil se všechny uživit z penze a umělecké činnosti. Jeho reputace však byla nalomena, a tak hledal možnosti uplatnění v soudobé tendenční tvorbě. Od roku 1956 se soustředil na přípravu své první výstavy zaměřené na propagační a tělovýchovnou tématiku. Ve spolupráci se Státním muzeem tělovýchovy a sportu tvořil obrazy inspirované I. dělnickou spartakiádou 1921 a I. celostátní spartakiádou 1955. Navzdory překážkám pokračoval v malířské tvorbě až do své smrti v listopadu 1961.

Více informací k dispozici na stránkách Českého centra Praha http://prague.czechcentres.cz/

 

Otevírací doba

PO – PÁ          11–18
SO                   11–17

VSTUP ZDARMA

Adresa: České centrum Praha, Rytířská 31, Praha 1

 

Kontakt pro novináře: 

Česká centra
Petra Jungwirthová
tisková mluvčí Českých center
M: 725 890 030 
EM: jungwirthova@czech.cz   

Obrázky ke stažení zde.


 

ČESKÁ CENTRA
Česká centra jsou agenturou Ministerstva zahraničních věcí pro propagaci České republiky v zahraničí. Na mezinárodním poli prosazují zejména českou kulturní scénu. Síť Českých center působí ve 22 metropolích a velkých městech na třech kontinentech. Generální ředitelkou Českých center je Vilma Anýžová. 

 


Naši partneři

 

 

 

Doporučujeme