Vystavené fotografie reflektují  těchto několik dní, kdy se byl Charles Aznavour poklonit památce Jana Palacha a rovměž se setkal s Emilem Zátopkem. Výstava je poctou Janu Palachovi a připomíná pádesáté výročí od jeho upálení. 

Jan Palach se upálil 16. 1. 1969  v horní části pražského Václavského náměstí na protest proti sovětské okupaci a pokračujícím ústupkům okupantům ze strany čs. politické reprezentace. Jeho pohřeb 25.1.1969 v Praze se stal celonárodní manifestací proti sovětské okupaci. V Palachových stopách šli další mladí lidé např. Josef Hlavatý, Miroslav Malinka, Blanka Nacházelová, Evžen Plocek a Jan Zajíc.

Vernisáž výstavy se uskuteční za účasti fotografa Pavla Váchy, ve středu 16. ledna 2019, v den 50. výročí upálení Jana Palacha.

Vernisáž: 16. leden v 19:30

Výstava: 17. leden – 2. březen 2019 

Během vernisáže bude promítnut krátký dokument o Janu Palachovi, „Ticho“.

Ticho (Milan Peer, 1969) 

Po smrti Jana Palacha složil Bohdan Mikolášek píseň Ticho, která odrážela pocity a nálady lidí v druhé polovině ledna roku 1969. Milan Peer píseň doprovodil filmovými záběry z tzv. Palachova týdne. Umírající mladík ležící na popáleninovém oddělení kliniky plastické chirurgie, matka tiše plačící nad jeho hrobem na Olšanských hřbitovech, statisíce lidí, kteří v němé bolesti pokládají květiny a věnce k jeho rakvi. „Ticho a lidé proudí ulicí," zpívá Mikolášek ve své písni. „Živý člověk zemřel, aby mrtví zůstali žít“. Slovo „ticho" získalo nový význam v následujících dvaceti letech, kdy se o Palachovi a jeho následovnících mluvilo jen potichu a šeptem.

Pavel Vácha

Pavel Vácha se narodil  1940 v Praze, po studiích geologie a několika letech praxe v oboru, studoval fotografii na FAMU v Praze. V roce 1968 absolvoval (jako jeden z prvních) obor výtvarná fotografie. Již během studia pracoval jako fotoreportér pro deníky i časopisy. Od absolutoria pracuje jako volný fotograf- výtvarník. V průběhu let spolupracoval s mnoha časopisy , v poslední době na př.M+U, Xantypa i nakladatelstvími u nás i v zahraničí. Publikoval řadu knih, některé získaly prestižní zahraniční ocenění. Mimo jiné ilustroval fotografiemi knihu Dr. Lubomíra Dorůžky Jazz mezi tanky a klíči. Spolupracuje i s hudebními nakladatelstvími, vytvořil fotografie pro více než dvě stovky obalů hudebních nosičů nahrávek klasické i moderní hudby. Fotografuje divadlo, hudební svět, architekturu. V poslední době se hodně věnuje portrétní fotografii, zachytil tváře českých spisovatelů, hudebníků, instrumentalistů a dirigentů z oblasti jazzu i vážné hudby. Stále dává přednost klasické analogové fotografii i když je mnohdy okolnostmi nucen přestupovat i k digitální technice.

Kromě účasti na mnoha domácích i zahraničních skupinových výstavách uspořádal více než šest desítek  autorských výstav doma i v zahraničí. Jeho práce jsou zastoupeny v domácích i zahraničních galeriích a soukromých sbírkách.