Česká centra, Czech Centres

Česká centra / Czech centres - logo

Program

4.12.2020 0:00 - 31.12.2020 0:00

České skleněné ozdoby v New Yorku - 100 let výuky sklářství v Železném Brodě

Ve školním roce 2020/21 si připomínáme 100. výročí založení renomované sklářské školy SUPŠS v Železném Brodě, která je ve světě skla jedinečná a ze které vzešla celá řada významných umělců. K této příležitosti vytvořili sklářští mistři a studenti školy v Železném Brodě slavnostní kolekci skleněných ozdob pro vánoční strom Českého centra v New Yorku. České centrum organizuje řadu akcí oslavujících tradici českého sklářského designu, například sváteční instalaci v Heller Gallery, kde jsou unikátní skleněné koule ze Železného Brodu momentálně vystaveny a online diskusi České skleněné ozdoby – americké reflexe s odborníky na sklo z New Yorku a Corningského muzea skla. Přidejte se k nám a oslavte s námi v letošní sváteční sezóně 100. rok sklářského mistrovství v Železném Brodě.

 

Vánoční ozdoby, foukané sklo, Kamil Srbek, Lukáš Šulc a studenti sklářské školy v Železném Brodě, Heller Gallery New York. Foto: Marek Milde 

 

Online diskuse s americkými odborníky Czech Glass Ornaments – American Reflections se bude konat u příležitosti prezentace prací ze železnobrodské sklářské školy v Heller Gallery.

Online program na platformě ZOOM, pátek 4. prosince 2020, 23:00 Seč, Rezervace nutná, potvrďte prosím účast ZDE

 

 

 Sklářská škola v Železném Brodě SUPŠS (založena 1920) je největší sklářskou školou v Evropě a nabízí nejširší možnosti uměleckého zpracování skla – v technikách broušeného, rytého a malovaného skla, skleněné tavené plastiky, šperků či bižuterii, hutně tvarovaného sklo nebo tradičních skleněných figurky. K původním výtvarným sklářským oborům přibyly další obory vyučující technologii skla a aplikovanou chemii (1954), čímž se železnobrodská sklářská škola stala nejkomplexnějším vzdělávacím ústavem pro studium skla. Později škola zavedla ještě obor zaměřený na produktový design (2009). Během své existence patnáctkrát změnila svůj název a kromě tří prozatímních správců, kteří školu vedli v prvních pěti letech její existence, si ředitelské žezlo předalo dvanáct ředitelů a jedna ředitelka. Historii školy píší především její žáci a kantoři a těch prošlo školou opravdu hodně. Více než čtyři tisíce žáků školu úspěšně dokončilo, a to zásluhou dvou stovek pedagogů. Pozoruhodným faktem je, že sedmdesát z nich bylo zároveň absolventy sklářské školy. I po sto letech je stále aktuální a platný původní účel, ke kterému byla škola založena. Z mnohých absolventů se stali úspěšní výtvarníci se světovým renomé, mnozí absolventi skvěle dělají svoje řemeslo a mnozí další našli uplatnění v příbuzných oborech. Pro všechny pak platí, že prošli tvůrčím a kultivujícím prostředím, které obohatilo jejich další život.


Aneta Hřívová: Labuť, 2018, ve formě tavené, broušené, lepené sklo, 23,5×37,5×20 cm, foto Ondřej Kocourek


Škola během své stoleté existence dosáhla mnoha prestižních ocenění a uznání. Už od počátku své existence škola pořádá pravidelné a důležité výstavní prezentace. Tradicí se staly pravidelné letní výstavy v budově školy, k nimž přibyly desítky dalších výstav po celé České republice i v zahraničí. Škola se může pochlubit i úspěchy ze světových výstav, z nichž nejvýznamnější byla Velká cena na světové výstavě v Paříži v roce 1937. Ve sklářské škole byly položeny základy speciální techniky taveného skla ve formě, kterou následně převzal celý svět. Není to poprvé, kdy se škola v New Yorku představuje. Poprvé to bylo v roce 1939, doslova v předvečer druhé světové války, škola připravila početnou kolekci exponátů pro Světovou výstavu v New Yorku s podtitulem Úsvit nového dne. Před zákazem účasti na této výstavě (březnová okupace ze strany nacistického Německa a vyhlášení německého Protektorátu) se škole podařilo jejich malou část odeslat a tam vystavit. Významnou a početně rozsáhlou výstavu skla v New Yorku připravila škola v roce 2004 ve spolupráci s Českým Centrem a prestižní Heller Gallery.




Karel Kortan: Mísa Layers, 2016, lepené, broušené tabulové sklo, v. 12, průměr 32 cm, foto: Ondřej Kocourek 


Josefína Váchová: Objekty Fungi (im)perfecti, 2017, tvarované, sklářskými vypalovacími barvami malované sklo, v. 15, průměr 40 cm, foto: Ondřej Kocourek

Ve sklářské škole se vzdělávala nebo pedagogicky působila celá řada vynikajících a ve světě známých osobností: Stanislav Libenský, František Vízner, Zdeněk Lhotský, Jan Zoričák, Ivana Šrámková, Vladimira Klumpar, Ilja Bílek, Miloslav Klinger, Pavel Ježek, Blanka Matragi, Aleš Vašíček, Markéta Šílená, Jiří Dostál, Svatopluk Kasalý, Zdeňka Laštovičková, Libuše Hlubučková, nebo vynikající pedagogové a umělci z období první repuliky: Jaroslav Brychta, Alois Metelák, Ladislav Přenosil, Oldřich Žák, Zdeněk Juna a mnozí další.

Železný Brod je malé české podhorské městečko, které na konci 19. století zažívalo, podobně jako okolní města, velký průmyslový rozvoj v textilní a sklářské výrobě. Sklářská výroba však nebyla soustředěna v žádné továrně, nýbrž měla podobu mnoha menších brusičských či mačkářských dílen s maximálně několika desítkami pracovníků. Takto se v Železném Brodě a okolí do sklářské výroby zapojovalo tisíce mužů, žen i dětí, kteří mačkali (lisovali) a brousili skleněné perle, sekali z tyčinek perličky, vyráběli knoflíky, vinuté perle nebo navlékali korále na šňůrky. Možnosti jejich výdělku byly omezené, protože železnobrodští byli dodavateli levných polotovarů určených pro další zpracování. S tímto stavem se nechtěli smířit, a proto hledali východisko, jak posílit svůj vliv a ze své práce více finančně profitovat. Východisko viděli ve zřízení vzdělávací instituce, která by zdokonalila dělníky v řemesle i v obchodních záležitostech, a tím se zvýšila jejich konkurenceschopnost.


Pavlína Adášková: Betonové šperky Lumino, 2016, litý, broušený beton, fluorescenční plastové trubičky, 46×21×1,5, 27×27×1,5 cm , foto: Ondřej Kocourek 


Zuzana Mládková: Souprava šperků Vesmír, 2011, stříbro zpracované technikou silver-clay, kovová lanka, sklo, náhrdelník 25×25×4 cm, 12×12×2,2 cm, 5×5×0,8 cm, foto: Ondřej Kocourek 


První pokus o založení odborné sklářské školy podnikli Železnobrodští v roce 1905 (v té době, kdy Čechy a Morava náležely pod Rakousko-Uherskou monarchii), když vyslali do Vídně delegaci, která měla jednat o vzniku školy. Pokus nebyl úspěšný „zásluhou“ podnikatelů z nedalekého Jablonce a díky členům liberecké Obchodní komory, kteří nechtěli podporovat českou konkurenci. Delegace sice nebyla úspěšná, ale ministerstvo povolilo v Železném Brodě alespoň konání několikatýdenních pasířských kursů. První proběhl na podzim roku 1909. Další kursy se už pro nezájem nekonaly a aktivita směrem ke zřízení školy na dlouhou dobu ustala. 

V průběhu dalších let ale došlo k velkým změnám. Proběhla první světová válka (1914–1918) a po ní nastaly zásadní politicko-společenské změny završené vznikem Československé republiky (1918). Republika, jako nově zrozený stát, hledala svou tvář a svoji nově vybojovanou existenci obhajovala i poukazováním na dlouhé tradice a obory, ve kterých v minulosti Češi vynikali. A jedním z nich bylo sklo. Ovšem záměr propagovat české sklo příliš nekorespondoval se skutečností, že nejdůležitější centra sklářské výroby i vzdělávání byla soustředěna v oblastech s převažujícím německým obyvatelstvem a výrobky, které zde vznikaly, v sobě po výtvarné stránce neměly ani špetku českosti. Tuto situaci mělo změnit založení nové české sklářské školy. Železnobrodští vycítili příležitost a znovu oživili myšlenku vzniku sklářské školy v Železném Brodě, který byl přirozeným centrem české sklářské výroby.

Na shromáždění složeném ze zástupců dělníků a podnikatelů se na konci října 1919 jednalo o možné podobě školy (pozoruhodným krokem byl návrh, aby školu mohly navštěvovat kromě mužů i ženy). Dne 12. prosince 1919 byla schválena rezoluce o zřízení první české odborné školy pro průmysl sklářský v Železném Brodě.

Začátky byly těžké, pro zdárný rozběh školy chybělo prakticky vše – budova, vybavení i odborní učitelé. Nová Státní dvouletá sklářsko-obchodní škola první studenty přivítala s mírným zpožděním až 6. října, protože však nebylo vše včas připraveno. S problémy s neodpovídajícími vyučovacími místnostmi a nedostatečným vybavením se škola vypořádávala až do dokončení stavby nové budovy v roce 1926. O co horší bylo materiální zabezpečení, o to více bychom našli entuziasmu k práci v řadách profesorů i žáků, i když výsledky práce prvních let nebyly příliš přesvědčivé a vedly dokonce k úvahám o zavření. 

 




Denisa Peterová: Náhrdelník a náramek Krystaly, 2016, modelované technické sklo, 23×37×32 cm  foto: Ondřej Kocourek



Markéta Váchalová: Plastiky Biology – Ledviny, Plíce, Srdce, 2016, modelované technické sklo, 25×30, 30×25 a 25×13 cm,  foto: Ondřej Kocourek 

Situace se zásadně změnila s příchodem architekta Aloise Meteláka, neobyčejně pracovitého a organizačně schopného člověka, který přemýšlel v širších souvislostech a poskytl škole svým přístupem a rozhodností nový impuls k jejímu rozvoji. Obměnil kolektiv pedagogů, doplnil ho o své vrstevníky, většinou čerstvé absolventy vysokých uměleckých škol, stejně zapálené a připravené sloužit budování nové republiky, a během krátkého času pozvedl školu z instituce lokálního významu na výkladní skříň Československé republiky. Ze školy, jejímž účelem bylo podle výroční zprávy z roku 1923/24  vytvoření sebevědomé instituce s vyššími ambicemi, jejímž cílem bylo „...vychovati samostatné inteligentní odborníky pro zpracování skla, umělecky cítící, s vytříbeným vkusem, širším rozhledem, kteří mohou samostatně navrhovati, tvořiti, dovedou se také přizpůsobiti vkusu kupců, a kteří dovedou se svými výrobky, jakož i výrobky všech odborů sklářského průmyslu obchodovati a navazovati obchodní styky s tuzemskem i cizinou…“. 




Antonín Štekl: Vázy Pravěk, 2019, z volné ruky  foukané a tvarované sklo, zatavené kresby vytvořené sklářskými pudry, v. 13–35, průměr 4–19,5 cm,  foto: Ondřej Kocourek



Barbora Tydlitátová: Nádobky, 2018, z volné ruky foukané a tvarované sklo s natavenými povrchovými strukturami, v. 16–18, průměr 8–10 cm , foto: Ondřej Kocourek

Tato deklarace byla nesmírně důležitá pro další směřování školy a celého železnobrodského sklářství. Žádala, aby škola neustrnula jako pouhý ústav pro výuku řemesla, ale aby se stala inkubátorem nového výtvarného pojetí českého skla. Mladí pedagogové se snažili hledat novou tvář skla, a která později dostala svébytnou podobu, která vyústila v jasně rozpoznatelný design a značku Železnobrodské sklo. Už v té době byly vybudovány základy, na kterých sklářská škola stojí dodnes – inovace a kvalitní pedagogický sbor. Pedagogové se snaží být v kontaktu s domácím i světovým sklářstvím a reagovat na jeho vývoj po výtvarné i technologické stránce. Byli a jsou velmi progresivní, zdokonalují řemeslo a zavádí do výuky nové technologie a techniky na zušlechťování a zpracování skla. Touha po neustálém rozvoji je ve škole přítomná po celou dobu její existence až do dnešních dní. 

 

Prezentovaná díla jsou práce studentů Sklářské školy v Železném Brodě SUPŠS 

 

 

 

 


 

 

 

Chcete-li mít přehled o nových událostech v Českém centru New York, přihlaste se k odběru našeho týdenního Newsletteru ZDE

 

Místo konání:
online
Datum:

Od: 4.12.2020 0:00
Do: 31.12.2020 0:00

Organizátor:

České centrum


Připomenutí akce
Tuto akci nelze připomenout, protože akce již začala