Česká centra, Czech Centres

Česká centra / Czech centres - logo

Program

9.11.2007 0:00 - 23.11.2007 0:00

Hrubý domácí produkt

Hrubý domácí produkt / Gross Domestic Product Výstava prací mladých českých výtvarníků se uskuteční v Centru moderního umění MARS dne 9.-23.11.2007 Vernisáž výstavy proběhne 9.11. od 19,00 hodin. adresa:Puškarev pereulok 5, www.marsgallery.ru Volné vstupenky jsou k dispozici v ČCM.

Hrubý domácí produkt / Gross Domestic Product:

Výběr z reakcí současného umění na ekonomii, racionalitu a konzumerismus  

 

Vážení zákazníci,

 

je tu pro vás top-class last minute bonus mega šance! Úvěrová gold karta, hypotéka, kontrolní útržek, nevratná záloha s omezenou akontací, operativní leasing. Jak vám mohu pomoci? Mějte na zřeteli perspektivní rozhodování a stabilitu hodnoty vložených protředků. Jste plátcem DPH? Paušální zálohová platba s variabilním symbolem. Please log in for Multicash now!

Pobyt ve struktuře, kde racionalita je způsobem přežití, je údělem každého člověka. Úděl sice fatální, ale zároveň velmi inspirativní. Nezoufejte, neboť metajazyk umění nám naštěstí podává svůj záchranný kruh. Konečně něco, co je trochu mimo!

Pod pro někoho neprostupnou vrstvou racionality systému, ve kterém žijeme, existuje mentální prostor, který tuto prvoplánovou a zdánlivě celoplošnou pragmatičnost nepřijímá zcela se samozřejmostí. Pod povrchem totiž probíhá nenápadný, ale poměrně systematický a vášnivý proces dekonstrukce a analýzy toho, co je obecně považováno za standardní a všeobecně vhodné.

Platí-li teze, že umění je (mimo jiné) zrcadlem doby, ve které vzniká, pak tato výstava je jedním z mnoha možných odrazů toho, v čem žijeme. Dominantní postavení tržní účelovosti a pragmatičnosti ve společnosti vytváří dostatečně pitoreskní předlohu a bohatý zdroj pro reflexi v dílech současných umělců. Společensko-sociální systém ruku v ruce s racionalizovaným duchem doby nikoho nešetří, téměř se mu nelze vyhnout a je skoro nemožné ho ignorovat. Stejně tak není možné, aby i umění nechalo bez povšimnutí převažující konzumně-pragmatické nastavení společnosti, a tak ho parafrázuje, imituje, paroduje, ironizuje, vytváří metafory, klade otázky a provokuje k nim. Systém jako takový se nám přece tak narcisticky a opulentně předvádí, kam jen oko pohlédne, a tak není divu, že se stává námětovým zdrojem pro umělce, kteří se v něm přirozeně pohybují. Oni jsou totiž taky zaměstnanci, pachatelé, pojištěnci, osoby samostatně výdělečně činné, brigádníci, drobní živnostníci, klienti a nezaměstnaní. Se systémem jako takovým mají tedy dobrou zkušenost.

Současné výtvarné umění je jakási malá autonomní mikrospolečenská zóna. Jde o pozoruhodnou subkulturu, která si zachovává ve svém nemedializovaném závětří kritický pohled na realitu kolem nás. Nezůstává však jenom u pasivní analýzy. Umění je hnané nadčasovou a tajuplnou silou kreativity, a tak neustále vznikají nové konkrétní a hmatatelné výstupy. Obrovskou výhodou umění je, že se vyskytuje ve svobodném poli, kde se nemusí zodpovídat stupidním marketingovým požadavkům, zadáním nebo strategiím. Tím, že na ně není upřena téměř žádná mediální pozornost, nemusí slevovat ze své myšlenkové složitosti, nemusí být líbivé, dokonce v zásadě ani srozumitelné. Může existovat de facto jenom samo pro sebe, což je v podstatě jeho oblíbená a osvědčená poloha. Dobré umění nebývá většinou ani příliš nápadné, jde o úzkoprofilové zboží, které musíte povětšinou bedlivě dohledávat. Existuje totiž ve své výhodné subkulturně-diverzivní pozici, ze které vystrkuje své růžky. Vzniká zcela samovolně, neorganizovaně, většinou bez dotací a grantů, napájené energií a posedlostí jeho tvůrců. Nevzniká podle norem, nemá atesty na bezpečnost. Rodí se „doma“ v hlavách lidí, kteří jsou naštěstí schopni „jiného“ myšlení, které převádějí do svých „malých“ činů, jež ovšem považují za nesmírně důležité.

To vše by asi bylo na první pohled sympatické. Subkulturní metajazyk, který potají spřádá podklady pro případnou revoluci za lepší zítřky… Má však umění potenciál něco změnit? A chce vůbec současné umění něco měnit? Revoluční utopická nálada let šedesátých je dávno tatam, nyní již málokdo věří v nějakou razantnější proměnu systému. Metajazyk umění nadále zůstává artikulován i čten jen velmi úzkou komunitou. Nic zásadního se v podstatě neděje, zjevně zrovna neprobíhá nějaká přelomová epocha. Spíše naopak. Přístupy tvorby spíše mutují a recyklují své již ověřené principy vydobyté v minulém století. Přesto je nadále umění velmi důležité a krásné, a to zejména proto, že zůstává svobodné. A když se mu podaří navíc být i autentické a sdělné, máme tu hodnotu, která je jen těžko vyčíslitelná. Nechtějme již jednou provždy po umění, aby tu zanechávalo nějaké ucelené vzkazy srozumitelné širokým masám. Nechtějme po něm, aby přicházelo stále s něčím přelomovým. Neočekávejme od něj nic zásadního, a budeme příjemně překvapeni jeho pestrostí a rafinovanou jemností jeho vzkazů. Vnímejme ho zkrátka jako svobodné pole, jako prostor, kde je možné téměř vše!

 

Derivát pro náročné:

Mnohdy už ani nejde o to, něco sdělovat. Nenuťme se tedy k tomu, abychom všemu stále rozuměli.

 

 

Výsledky hloubkové analýzy současného umění, neboli výčet čtyřech stěžejních komplexů:

 

LPC – Komplex nedostatečné popularity (Low Popularity Complex)

Průvodní rozpoznávací heslo: „Vždyť umění a moje práce nikoho nezajímá.“

Jde o poměrně lehkou komplikaci. Náprava nebývá komplikovaná ani zdlouhavá, a většinou se jí postižení zbaví již během studií na vysoké umělecké škole. Přesto existují případy (přibližně 10 % postižených), u kterých se jedná o nevyléčitelný handicap. Takto postižení jedinci často zanechávají práce v umění a pokračují v kariéře například v reklamních agenturách jako takzvaní „kreativci“.

 

LFC – Komplex malé odezvy (Low Feedback Complex)

Průvodní rozpoznávací heslo: „Vždyť to, s čím jsem měl tolik práce, vidělo jen pár lidí.“

Rovněz se jedná o nepříliš závažnou vadu, jejíž psychologický gradient vychází v podstatě z principu LPC. Většinou ani nepřerůstá do míry, která by mohla působit větší komplikace než krátkodobé deprese v součinnosti z výpadky tvořivosti. V menší míře LFC prodělá asi 90 % umělců, ale naprostá většina se s danou komplikací velmi rychle vyrovná a dál pokračuje ve své umělecké, a tudíž svobodné práci.

 

FC – Komplex vyčerpanosti formy (Form Complex)

Průvodní rozpoznávací heslo: „Všechno už tu bylo, tak proč vůbec něco dalšího tvořit.“

Jedná se pravděpodobně o nejzávažnější druh postižení. Obyčejně se dostavuje v nepravidelných cyklech. I jeho intenzita bývá kolísavá a nevypočitatelná. Může se neočekávaně objevit i u již dostatečně zkušených jedinců, ti ho však dokážou většinou velmi rychle setřást. Fatální důsledky však mívá u mladých adeptů umění, kteří ještě nejsou rozhodnuti vydat se vlastní cestou. V takových případech mívá až 80% účinnost. Jedinci zasažení FC komplexem pak povětšinou umění opouštějí a pokračují v kariéře např. u neziskových a humanitárních organizací.

 

SC – Komplex podobnosti (Similarity Komplex)

Průvodní rozpoznávací heslo: „Přesně to, co jsem chtěl právě udělat, už jsem včera viděl na fotografii.“

Zákeřná a instantní komplikace, která díky medializované době rok od roku graduje, nabývá na intenzitě a četnosti výskytu. Postižení se s ní vyrovnávají podle svých individuálních a momentálních konstitucí. Někdy se dá těžko odhadnout její finální dopad. Zatím ovšem není znám případ, že by kvůli SC někdo zanechal práce v umění. Dokáže však znepříjemnit psychickou pohodu i u těch nejotrlejších umělců. Je však známo poměrně dost případů, kdy postižený přestal pracovat na již rozdělaném díle.
Místo konání:

3. Tverskaja-Jamskaja 33/39
125047 Moskva
Rusko

Datum:

Od: 9.11.2007 0:00
Do: 23.11.2007 0:00

Organizátor:

Eastern Alliance


Připomenutí akce
Tuto akci nelze připomenout, protože akce již začala