Česká centra, Czech Centres

Česká centra / Czech centres - logo

Program

26.7.2004 0:00 - 20.8.2004 0:00

Jan Reich: Praha

Výstavu černobílých fotografií Jana Reicha s názvem Praha budou moci obdivovat v Cuence. Slavnostní inaugurace se koná 26.7. ve 20.00 hodin. Výstava bude otevřena publiku denněVšechno to začalo v severočeském pohraničí, ve vesnici Doubice, kam se Reichova rodina odstěhovala po té, co jim v r. 1948 komunistický režim vyvlastnil stavební firmu. Mladého Reicha zaujaly opuštěné věci a prázdné domy bez lidí, které tu zůstaly po odsunutých Němcích. Se skupinou kamarádů využili tyto kulisy k natáčení dobrodružných filmů. Díky jednomu z nich se později dostal na FAMU. Po maturitě v r. 1959 prochází různými zaměstnáními až do r. 1965, kdy je konečně přijat na Filmovou akademii múzických umění. Tam se seznamuje např. S M. Kunderou, K. Plickou nebo J. Boučkem. Po roce studií přestupuje na právě otevřenou katedru umělecké fotografie. V r. 1968 získává stipendium do New Yorku a jestě má čas opustit Československo. K cíli se mu přesto nepodaří dorazit, zůstává proto v Paříži, kde pobývá v letech 1969 -70. Nakonec se rozhodne vrátit se domů. S sebou si veze dva soubory, "Portrét" a "Paříž". Po návratu domů se Reich cítí sám a rozčarován. Ztratil většinu pracovních kontaktů, protože mnoho firem zaniklo. Ještě v Paříži si usmyslel vytvořit knihu fotografií o Praze. Je to právě v tuto dobu, kdy začíná pracovat na rozsáhlém cyklu "Mizející Praha". Vrací se na místa, kde si hrával s kamarády a po kterých chodil se svým otcem. Tento návrat k šťastnému dětství mu pomáhá překonat smutné období po r. 1968. Téměř deset let zachycuje Reich svým objektivem štíty dávno neexistujících firem, zámky, od nichž nikdo nemá klíč, komíny bez kouře. Cyklus "Mizející Praha" se tak rozšířil o "Periférie", zobrazující pražské periférie odsouzené k zániku i se svým kouzlem a tajemstvími. S jejich zmizením se ztrácí i kousek naší historie a našeho života. Cyklus "Město" uzavírá Reichovo několikaleté snažení. Během práce na něm přechází umělec z menšího formátu na větší, nejdříve na 6x9 cm, potom na 13x18 cm. V prvních dvou cyklech, "Mizející Praha" a "Periférie", je třeba si všimnout vzájemného působení šedých ploch, které způsobují konečný dojem a náladu. Poslední cyklus, "Město", je odlišný. Celý soubor doplňuje o celkový pohled, který nebyl možný s malým formátem kvůli nízkému rozlišení. Nelze přehlédnout, že z Reichových fotografií se vytratili lidé. Umělec zjišťuje, že Pražané již svému městu nepatří, město nežije jako dříve, na první pohled se dokonce zdá když ne mrtvé, tak alespoň spící. Všechny tři cykly jsou obsaženy v knize "Mizející Praha". V letech 1973 - 76 se umělcův zájem znovu obrací k venkovu. Zajímá se o původní vesnickou architekturu, ve které se dá číst historie jako v zaprášené staré knize. Tyto fotografie shrnuje soubor "Venkov". Reichův zájem o venkov se začíná prohlubovat v r. 1973. Opouští severní Čechy, aby se usídlil na jihu, na Sedlčansku. Tady nachází starobylou, kulturní a civilizací nepoškozenou krajinu. Mezi menší soubory náleží "Venkovská zátiší" a "Pražská zátiší". Jeden z nejkrásnějších cyklů je "Rodina". V r. 1990 je Jan Reich pozván na výstavu "Fotofest" v Houstonu. Může zde obdivovat originály Edwarda Westona, zakladatele skupiny f/64, nebo dílo Ansela Adamse. Podniká cestu po Spojených státech a fotografuje. Později vzniká cyklus "USA". V 80. letech se hlavním tématem Reichovy tvorby stává opět Praha. Jeho úhel pohledu je však jiný. Praha se pro něj stává jedno z nejtajemnějších, nejkouzelnějších a nejkrásnějších míst na světě. Po třinácti letech práce vzniká kniha "Praha". V současnosti patří Jan Reich ke generaci fotografů, kteří v 60. let vyprovokali novou vlnu českého dokumentalismu. Celé jeho dílo je prodchnuto touhou po odhalení hlubších vztahů a souvislostí mezi minulostí a současností. Do podrobna hledá logiku, řád a smysl věcí tvořených během staletí. od 11 do 14 hodin a od 17 do 21 hodin.

Všechno to začalo v severočeském pohraničí, ve vesnici Doubice, kam se Reichova rodina odstěhovala po té, co jim v r. 1948 komunistický režim vyvlastnil stavební firmu. Mladého Reicha  zaujaly opuštěné věci a prázdné domy bez lidí, které tu zůstaly po odsunutých Němcích. Se skupinou kamarádů využili tyto kulisy k natáčení dobrodružných filmů. Díky jednomu z nich se později dostal na FAMU.

Po maturitě v r. 1959 prochází různými zaměstnáními až do r. 1965, kdy je konečně přijat na Filmovou akademii múzických umění. Tam se seznamuje např. S M. Kunderou, K. Plickou nebo J. Boučkem. Po roce studií přestupuje na právě otevřenou katedru umělecké fotografie.

V r. 1968 získává stipendium do New Yorku a jestě má čas opustit Československo. K cíli se mu přesto nepodaří dorazit, zůstává proto v Paříži, kde pobývá v letech 1969 -70. Nakonec se rozhodne vrátit se domů. S sebou si veze dva soubory, "Portrét" a "Paříž".

Po návratu domů se Reich cítí sám a rozčarován. Ztratil většinu pracovních kontaktů, protože mnoho firem zaniklo. Ještě v Paříži si usmyslel vytvořit knihu fotografií o Praze. Je to právě v tuto dobu, kdy začíná pracovat na rozsáhlém cyklu "Mizející Praha". Vrací se na místa, kde si hrával s kamarády a po kterých chodil se svým otcem. Tento návrat k šťastnému dětství mu pomáhá překonat smutné období po r. 1968.

Téměř deset let zachycuje Reich svým objektivem štíty dávno neexistujících firem, zámky, od nichž nikdo nemá klíč, komíny bez kouře. Cyklus "Mizející Praha" se tak rozšířil o "Periférie", zobrazující pražské periférie odsouzené k zániku i se svým kouzlem a tajemstvími. S jejich zmizením se ztrácí i kousek naší historie a našeho života.

Cyklus "Město" uzavírá Reichovo několikaleté snažení. Během práce na něm přechází umělec z menšího formátu na větší, nejdříve na 6x9 cm, potom na 13x18 cm. V prvních dvou cyklech, "Mizející Praha" a "Periférie", je třeba si všimnout vzájemného působení šedých ploch, které způsobují konečný dojem a náladu. Poslední cyklus, "Město", je odlišný. Celý soubor doplňuje o celkový pohled, který nebyl možný s malým formátem kvůli nízkému rozlišení.

Nelze přehlédnout, že z Reichových fotografií se vytratili lidé. Umělec zjišťuje, že Pražané již svému městu nepatří, město nežije jako dříve, na první pohled se dokonce zdá když ne mrtvé, tak alespoň spící. Všechny tři cykly jsou obsaženy v knize "Mizející Praha".

V letech 1973 - 76 se umělcův zájem znovu obrací k venkovu. Zajímá se o původní vesnickou architekturu, ve které se dá číst historie jako v zaprášené staré knize. Tyto fotografie shrnuje soubor "Venkov".

Reichův zájem o venkov se začíná prohlubovat v r. 1973. Opouští severní Čechy, aby se usídlil na jihu, na Sedlčansku. Tady nachází starobylou, kulturní a civilizací nepoškozenou krajinu.

Mezi menší soubory náleží "Venkovská zátiší" a "Pražská zátiší". Jeden z nejkrásnějších cyklů je "Rodina".

V r. 1990 je Jan Reich pozván na výstavu "Fotofest" v Houstonu. Může zde obdivovat originály Edwarda Westona, zakladatele skupiny f/64, nebo dílo Ansela Adamse. Podniká cestu po Spojených státech a fotografuje. Později vzniká cyklus "USA".

V 80. letech se hlavním tématem Reichovy tvorby stává opět Praha. Jeho úhel pohledu je však jiný. Praha se pro něj stává jedno z nejtajemnějších, nejkouzelnějších a nejkrásnějších míst na světě. Po třinácti letech práce vzniká kniha "Praha".

V současnosti patří Jan Reich ke generaci fotografů, kteří v 60. let vyprovokali novou vlnu českého dokumentalismu. Celé jeho dílo je prodchnuto touhou po odhalení hlubších vztahů a souvislostí mezi minulostí a současností. Do podrobna hledá logiku, řád a smysl věcí tvořených během staletí.

Místo konání:

Datum:

Od: 26.7.2004 0:00
Do: 20.8.2004 0:00

Organizátor:

České centrum Madrid


Připomenutí akce
Tuto akci nelze připomenout, protože akce již začala