Richard Weiner (1884 – 1937) – český básník, prozaik a publicista, v jehož tvorbě jsou nevýraznějšími prvky rysy expresionismu. Vystudoval chemii, ale brzy dává přednost literatuře. Po skončení I.světové války se začal orientovat na publicistickou činnost, nejprve v redakci Lidových novin, poté jako jejich dopisovatel z Paříže. Odtud píše fejetony, politické články i recenze francouzské literatury. Weiner zůstal ve své době u českých čtenářů nedoceněn, jeho vliv na další generace českých básníků byl však mimořádný, od Jiřího Ortena přes Jiřího Koláře až po Ivana Blatného. Autorem snad jediné dosavadní monografie Richard Weiner (Aventinum, Praha 1947) je Jindřich Chalupecký. V posledních letech znovu „objevujeme“ tohoto téměř zapomenutého autora předchozí generace, odsunutého do pozadí, u kterého právě Chalupecký oceňuje velký talent a jeho zřejmé místo v české literární tradici.

- básnické sbírky Pták, 1913, a Usměvavé odříkání, 1916 – pod vlivem Karla Čapka a jiných ještě s prvky vitalismu
- Netečný divák, 1917 – prozaický debut a zároveň obrat k výrazně úzkostnějšímu pohledu na svět
- Rozcestí, 1918 – básnická sbírka
- Lítice, 1918 – velmi známá expresionistická povídková sbírka, psaná pod vlivem válečných zážitků a traumat
- Škleb, 1918 – další známý povídkový soubor
- Mnoho nocí, 1928 – básnická sbírka
- Zátiší s kulichem, herbářem a kostkami, 1929 – básnická sbírka
- Mezopotamie, 1930 – básnická sbírka
- Lazebník, 1929 – povídka
- Hra doopravdy, 1934 – povídka