Česká centra, Czech Centres

Česká centra / Czech centres - logo

Bedřich Hrozný - popis projektu

Výstava v úvodu zachycuje životopis profesora Hrozného a dál se věnuje jeho archeologickým expedicím (např. Šéch Saad, Tell Erfád, Kultepe a okolí Kayseri). Texty jsou doplněné o mapy a dobové fotografie oblastí a nálezů. Celou výstavu uzavírá informace o Ceně Bedřicha Hrozného za tvůrčí počin, s ohledem na to, že Hrozného odkaz je stále živý. K výstavě náleží stručný informační leták zde.

 

Autor výstavy: Pavel Onderka

Komisař výstavy: Martin Šámal

Produkce: Dominika Klepková

Grafická úprava: Pavel Ševčík

Fotografie: Národní muzeum – Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur, Masarykův ústav a archiv Akademie věd České republiky

 

Zvuková instalace a video esej Pavla Sterce s názvem „ kulturní konstanta, jazykové kontinuum: Jíst chleba, pít vodu“, 2015 je vícehlasá recitace inspirovaná Hrozného asociativní a intuitivní metodou práce s jazykem a kombinuje chetitštinu s jinými indoevropskými jazyky.

Tato metoda je v mnohém podobná avantgardním postupům práce s jazykem v oblasti umění. (voiceband českého divadelníka E. F. Burian nebo letristické experimenty francouzsko-rumunského vizuálního umělce jménem Isidore Isou.)

Video esej vychází z dokumentárních filmů o Bedřichu Hrozném z 50. let 20. století od režisérů Alana Františka Šulce a Josefa Kořáně, uložených v Národním filmovém archivu v Praze.

 

Zvuková instalace vznikla ve spolupráci s Janem Bičovským z Ústavu srovnávací jazykovědy Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a Radkem Skarnitzlem z Fonetického ústavu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a jejich studenty

zvukový technik: Stanislav Abrahám
technická podpora: Institut intermedií

Projekt vynikl za finanční podpory Českých center.

Pavel Sterec projekt uvádí slovy:

“Video esej a zvuková instalace o Bedřichu Hrozném je zaměřen na aspekt jeho práce, který byl mnohými považován za kontroverzní (zvláště ve své době), ale dnes se zdá naopak podstatný a odvážný – jde mi především o intuitivní a asociativní přístup Bedřicha Hrozného.

Hrozný sám o sobě píše, že není velkým systematikem a při své práci se nechá často unášet svou fantazií a až zpětně intuitivní a odvážné hypotézy ověřuje. Bedřich Hrozný rozluštil jazyk Chetitů především na základě podobností s jinými indoevropskými jazyky. Hrozný spekuloval, alespoň na začátku své práce, nad podobností jednotlivých slov. Například chetitské slovo wātar mu jednoduše připomínalo německé slovo Wasser a tak podobně. Tato metoda přišla zbytku vědeckého světa příliš jednoduchá, zvláště když se bez zřetelného úspěchu chetitštinu snažilo rozluštit před Hrozným již několik zkušených a renomovaných odborníků.

Hrozného intuitivní asociativní metoda práce s jazykem je v mnohém podobná soudobým avantgardním postupům práce s jazykem v divadle, literatuře a umění.

V českém prostředí například nacházím podobnost ve voicebandu E. F. Buriana, ve světovém kontextu pak například v letristických experimentech Isidora Isou.

Ve video eseji pracuji s archivním materiálem Bedřicha Hrozného uloženým v Národním filmovém archivu. Práci (jak video, tak především audio) jsem konzultoval po faktografické stránce s autorem knihy o Bedřichu Hrozném, chetitologem Petrem Vavrouškem, zaměstnanci Náprstkova Muzea a Orientálního ústavu. Vodítkem pro mě je také už existující, standardní, didaktická a faktograficky bohatá panelová výstava o Bedřichu Hrozném, kterou vytvořil Orientální ústav. Moje práce by neměla samozřejmě takovou panelovou výstavu v žádném případě dublovat, ani nahrazovat. Zpracování v kontextu současného umění by mělo být schopné zprostředkovat něco z odkazu Bedřicha Hrozného jinému, méně zainteresovanému typu diváků, širšímu kulturnímu publiku.

 

http://pavelsterec.org