Česká centra, Czech Centres

Česká centra / Czech centres - logo

Jiří Trnka - Ve službách imaginace

O osobnosti

 

* 24. 2. 1912, Plzeň-Petrohrad 
† 30. 12. 1969, Praha


 Genezi Trnkovy umělecké osobnosti určila osudová setkání a šťastné náhody možná víc, než autorovo vlastní přesvědčení o orientaci svých snah. Právě jejich prostřednictvím se Trnkův nesporný talent, projevující se nejvýrazněji v bezprostřední kresbě a fyziognomicky výstižné řezbářské práci, mohl profesně uplatnit v oblastech knižní tvorby, divadla, scénografie i filmu. Sám Trnka si osudovost setkání s Josefem Skupou, který jeho talent v útlém mládí odhalil a přivedl ho k divadlu, či s řadou dalších osobností  velmi dobře uvědomoval a přiznával, že by se bez nich nejspíš býval stal malířem, ale rozhodně ne tím vším, čím byl.

Začátky

Po absolvování obecné školy (1918–23) studoval Trnka na reálce v Plzni, kde pod vedením profesora kreslení Jiřího Skupy získal základy pro svou pozdější výtvarnou, divadelní i filmovou tvorbu, mj. při spolupráci na činnosti loutkového Divadla feriálních osad. V r. 1927 reálku opustil, krátce se učil cukrářem a zámečníkem, posléze se vyučil u obchodníka s uměleckými předměty.


Roku 1929 začal na Skupův podnět studovat na UMPRUM v grafické třídě Jaroslava Bendy; již během studií se účastnil loutkami a grafikami domácích a zahraničních výstav, kresbami přispíval do novin a časopisů, začal ilustrovat a graficky upravovat knihy, příležitostně se věnoval i reklamě. V druhé polovině 30. let navrhoval též hračky pro firmu Pospíšil v Rokycanech (pozdější Hamiro).
Trnka byl všestranně výtvarně nadaný jak umělecky, tak i technicky. Kreslil např. stejně dobře pravou i levou rukou. Jeho rukopis si zamilovaly především děti, kterým dobře rozuměl. Navrhoval pro ně i hračky. Měl mimořádný dar jemného laskavého humoru dětem blízkého. Tato jemnost byla v rozporu s jeho fyzickou stránkou, s mohutnou postavou a charakteristickou hlavou s obrovským knírem. Trnkův vliv na podobu animované tvorby bývá často porovnáván s Waltem Disneyem.

 

Divadlo

Jako scénograf, autor loutek, příležitostný režisér a autor textů nadále spolupracoval se Skupovým divadlem; 1935 se s ním zúčastnil zájezdu do Německa, Polska a pobaltských států. V roce 1936 založil v pražském divadle Rokoko vlastní loutkovou scénu Dřevěné divadlo, kde působil jako výtvarník, loutkoherec i spoluautor her; pro finanční potíže divadlo po první sezoně zaniklo.

V druhé polovině 30. let se začal výrazněji věnovat knižní ilustraci a volné tvorbě; do konce života ilustroval více než stovku knih českých i světových autorů, významnou složku jeho tvorby tvořily ilustrace knih pro děti.

"Hlediště pro mne nikdy mnoho neznamenalo, nemluvilo ke mně, znal jsem jen zákulisí. Později práce ve velkých divadlech, to bylo totéž. Působilo na mne vždy jen zákulisí. Tam jsem všemu rozuměl. A nakonec film. Také ten znám hlavně zezadu, a proto snad ani nerozumím příliš obecenstvu. Je to snad osud výtvarníka, který nepřijde do styku se svým obecenstvem.Přišel jsem tak jistě o mnoho skutečností i iluzí, ale zato jsem zas žádné nepropadl. Vyjma iluzi toho tichého napjatého světa loutek a obrazů, které pokojně visí vedle sebe bez hnutí..."  (Jiří Trnka - Helena Chvojková, str. 107)


Vytvořil řadu divadelních výprav – ve válečných letech 1941–44 soustavně spolupracoval jako jevištní a kostýmní výtvarník s Národním divadlem (řada inscenací převážně režírovaných Jiřím Frejkou), podílel se rovněž na výpravách filmů v barrandovských ateliérech.

Filmová tvorba

Většinu své energie ale Jiří Trnka přesto od konce války věnoval animovanému filmu. Ten poznal už koncem 30. let, kdy pro reklamního režiséra a průkopníka české animace Karla Dodala vytvořil několik loutek. Roku 1945 se stal uměleckým vedoucím pražského studia kresleného filmu (pozdější Bratři v triku), působícího pod patronátem Filmového ústavu. Roku 1946 se v novém ateliéru začal věnovat animovanému loutkovému filmu. Shromáždil kolem sebe skupinu tvůrců jako např. Břetislav Pojar, Jiří Brdečka, Zdeněk Miler a další a z filmového druhu sloužícího reklamě a zábavě vytvořil v krátké době opravdové umění.

Zdroj: YouTube.com


Trnkova filmová tvorba, stejně jako jeho ilustrace, rozrušovala konvenční stereotypy žánru, vynikala osobitou poetickou imaginací i humorem, charakteristickou pohybovou stylizací, nápaditým propojením výtvarné a hudební složky filmu, evokací krajinné atmosféry a přinesla svému tvůrci celosvětové uznání a řadu domácích i zahraničních prestižních ocenění.

Jeho poslední film Ruka, zcela mimořádný v jeho tvorbě, byl komunisty zakázán.

 

Zdroj: YouTube.com

V osmdesátých letech ho podle Česko-slovenské filmové databáze Americká filmová akademie označila za pátý nejlepší animovaný film všech dob. Zemřel v roce 1969, ještě ne šedesátiletý. V roce 1970 rozhodlo vedení československého filmu k uctění památky Jiřího Trnky přejmenovat výrobní skupinu loutkového filmu v Praze na Studio Jiřího Trnky. Od téhož roku se na festivalu pro děti a mládež ve Zlíně jako hlavní cena uděluje Cena Jiřího Trnky.

Kresbami a ilustracemi přispíval od roku 1929 do časopisů Večer, Pestrý týden, A–Zet, Mladý hlasatel  Ahoj, Eva, Kvítek z čertovy zahrady.

          

Používané pracovní techniky

Pracoval technikou filmu:
 kresleného (Zasadil dědek řepu, 1945; Zvířátka a Petrovští, 1946, Pérák a SS, 1946 Dárek, O zlaté rybce, 1950, Jak stařeček měnil, až vyměnil, 1953; Proč UNESCO? 1959)
• papírkového (Veselý cirkus, 1951, Dva mrazíci, 1954)
• maňáskového (Kuťásek a Kutilka, jak ráno vstávali, 1955)
• loutkového (Čertův mlýn, 1949, Árie prérie, 1949, Román s basou, 1949, Cirkus Hurvínek, 1955, Vášeň, 1961; Kybernetická babička, 1962, Maxplatte, reklama, 1963; Archanděl Gabriel a paní Husa, 1963, Ruka, 1964).

"Nezapomeňme na jeden druh nové commedia dell´arte a pantomimy. Jsou to westerny. Postavy jsou vždy stejné: hrdina, lupič, kapitalista pozadí chce získat ne právem půdu, krásná nevinná dívka a nějaký komický element. A tyto filmy jsou typické svojí málomluvností a úsečností hovoru; jednání, čin je jejich páteří. Publikum je miluje, ať se nám to libí nebo ne, ze stejných důvodů jako hokejový nebo fotbalový zápas.
(Jiří Trnka - Helena Chvojková, str. 112)

Mezinárodní ohlas získaly zejména Trnkovy loutkové celovečerní filmy: Špalíček (1947), Císařův slavík (1948), Bajaja (1950), Staré pověsti české (1952), Dobrý voják Švejk a Sen noci svatojanské (1959). Výtvarně navrhl též řadu kreslených a loutkových filmů režisérů Stanislava Látala, Břetislava Pojara a Eduarda Hofmana.

Zdroj: YouTube.com


V 50. letech Trnka rovněž vytvořil kostýmy k filmu Byl jednou jeden král (1954, r. Bořivoj Zeman) a k husitské trilogiii Otakara Vávry (Jan Hus, 1954; Jan Žižka, 1955; Proti všem, 1957).

Literární tvorba

 Trnkova pohádková próza pro děti Zahrada se stala literární i výtvarnou předlohou stejnojmenného loutkového filmu Břetislava Pojara (1978, výtvarně s Miroslavem Štěpánkem) a divadelních adaptací z pera Jindry Delongové (Zahrada, in sb. Dětské divadlo 1, 1976), Ivy Peřinové (Branka zavřená na knoflík, rozmnož., 1980, prem. 1977), Josefa Lédla (Zahrada, prem. 1990) a Bohuslava Němce (Zahrada, prem. 1993).

"Nejtěžší je začátek. Strach z prázdného papíru, který se někdy projevuje jako lenost, dokud vás něco nedožene, třeba i nuda, k tomu, vzít tužku a začít..."
(Jiří Trnka - Helena Chvojková, str. 71)


V druhé polovině 30. let se Jiří Trnka podílel na několika loutkových hrách pro Skupovo divadlo a pro své Dřevěné divadlo napsal groteskní revui Mořský pán a dvě dramatizace Broučků Jana Karafiáta.

     S literaturou je však úzce spjata i jeho další umělecká činnost: literární díla (ať již adresovaná dospělým, nebo zejména dětem) dotvářel nejen jako ilustrátor, ale i jako filmový scenárista a režisér. Ve svých filmech svébytně, originálně a s citem pro poetické přesahy textu interpretoval mj. literární předlohy Hanse Christiana Andersena (Císařův slavík), Aloise Jiráska (Staré pověsti české), Jaroslava Haška (Dobrý voják Švejk) i Williama Shakespeara (Sen noci svatojanské). Zkušenosti z výtvarné a filmové práce se naopak promítly do jeho jediné prózy pro děti, do pohádkového příběhu Zahrada. Se smyslem pro specifičnost dětského myšlení, dětské řeči a dialogu, ale i pro nonsens a lyricko-groteskní nadsázku tu propojil prvky moderní a klasické pohádky, což – umocněno výtvarnou stránkou knihy – utváří poetický, humorný i nostalgický obraz citově čistého dětství a jeho dočasnosti.



Mezinárodní úspěch

"Umění je dobré, když mluví ke každému. Důležité je jen to, co umělec říká, obsah. Jde tedy o myšlenky,a ty nejsou jenom české, ty jsou vždycky jenom lidské"

Roku 1967 byl Trnka jmenován profesorem Vysoké školy uměleckoprůmyslové a do své smrti zde vedl ateliér ilustrace a užité grafiky. Účastnil se řady souborných a tematických výstav, od roku 1940 samostatně vystavoval v Praze, v Brně, Novém městě na Moravě, Litoměřicích aj.; v zahraničí mj. v Jižní Americe (Argentina, Brazílie, Paraguay, Uruguay), v Západním Berlíně a Spolkové republice Německo, v Paříži a Švýcarsku.
Výrazně se podílel rovněž na československé expozici na mezinárodní výstavě Expo 58 v Bruselu a na výstavě Československo 1960 v Praze a v Moskvě 1960.
V roce 1967 přispěl vlastními projekty do expozic československého pavilonu a mezinárodního uměleckého pavilonu na Expo 67 v Montrealu (spolu s Jiřím Trnkou ml.). Téhož roku se také stal signatářem výzvy 2000 slov.

Rodinné zázemí


Jiří Trnka vyrůstal v rodině klempířského mistra a švadleny v Plzni. Vyprávění a zápisky matky Růženy Trnkové (1891–1958) poskytly Trnkově první manželce, výtvarnici Heleně Chvojkové (1914–1988), materiál ke knize Můj syn, v níž čerpala i z vlastních vzpomínek a manželovy korespondence.  

 


Helena Chvojková je rovněž autorkou prózy pro děti Zuzanka objevuje svět, kterou Jiří Trnka ilustroval a která byla věnována dceři, redaktorce a editorce Zuzaně (* 1938, provdaná Ceplová).
Zesnulý syn Jiří (* 1940) byl architektem a dcera Helena (* 1945, provdaná Trösterová) výtvarnou redaktorkou. Z druhého manželství s Venceslavou Trnkovou se narodila dcera Klára (* 1949) a syn Jan (* 1956), jež oba jsou výtvarníky. Dcera Klára vystudovala u prof. Hoffmeistera na UMPRUM. V současné době vede se svou dcerou úspěšné nakladatelství Studio Trnka.

Hlavní vyznamenání za své dílo

Za svou tvorbu získal desítky cen a vyznamenání. V roce 1958 byl vybrán mezinárodní organizací UNESCO k vytvoření dokumentu charakterizujícího tuto organizaci. Jeho tvorbu měli rádi ve Francii, Španělsku, Japonsku, v Americe i v Rusku.
• Cena České akademie věd a umění (1941)
• Cena země české (1947)
• prestižní Meliésova cena za nejlepší animovaný film (1948, 1950 a 1952)
• Státní cena (1954)
• Československá cena míru (1958)
• Řád práce (1962)
• Národní umělec (1963)
• Medaile Hanse Christiana Andersena za celoživotní dílo v ilustrační tvorbě pro děti na kongresu Mezinárodního výboru pro dětskou knihu IBBY ve švýcarském Amriswilu (1968)
• Cena za vynikající přínos české a slovenské kultuře v období 1945 - 68 v oblasti animovaného filmu (1968)
• Čestný občan města Plzně in memoriam (1990)

 

Popis projektu 

Jiří Trnka - Ve službách imaginace

Galerie

 

Zatím nikdo nehodnotil

Ohodnotit: 1 2 3 4 5
(5 = nejlepší, 1 = nejhorší)